Pokud je tématem pro vaření „květina či květ“, jako první padne myšlenka na květ cukety. Cuketové květy se dají smažit, grilovat, péct a zejména plnit.
Nejlepší a nejchutnější jsou plněné sýrem riccottou.
cuketové květy

Náš recept od italského Mistra Sergia Ferrarini

  • Cuketové květy: 4 ks
  • sýr ricotta (měkký tvarohový sýr): 120g
  • strouhaný parmazán: 30g
  • pinie, sůl, pepř

Pinie osmažíme na pánvi. Smícháme dohromady ricottu s parmazánem a  přidáme pražené pinie. Osolíme a opepříme. Směsí naplníme cuketové květy. Opatrně zavineme. Pečeme v troubě 10 min na 180 st.
Podáváme na šafránovém risottu, nebo s fenyklovým salátkem s pomerančem.
 

Možná jste kolem nich doteď chodili bez povšimnutí a netrpělivě vyhlíželi spíš to, co se klube na jejich konci: mladé cukety. Zářivě žluté květy tykve obecné se ale do kuchyně hodí stejně jako její zelenkavé plody – a chutnají ještě lépe. 

Věděli jste, že u nás ve střední Evropě se zelené cukety pořádně zabydlely až někdy začátkem devadesátých let?
Nástup ale měly famózní: čeští zahrádkáři i kuchaři si je okamžitě zamilovali – a milovat už nepřestali. Vůbec nejraději je máme smažené, obalené v těstíčku či trojobalu a jak už jsme psali, dají se stejně dobře plnit.
 

Určitě doma vyzkoušejte! Jsou nejen dobré, ale i zdravé a dietní! A navíc, obsahují kromě řady nutričních látek, draslík - který vyplavuje z organismu nadbytečnou vodu i soli, má zklidňující účinky a poradí si i se zažívacími problémy. 

V začátcích cuketového osídlování českých záhonů je mnozí považovali za převlečené okurky a podle toho s nimi také nakládali. V kuchyni má přitom cuketa docela jiné místo. I když se mladé, ještě křehké plody hodí třeba i na lehký salát, na rozdíl od okurek se většinou podávají tepelně upravené. Z přísně botanického hlediska jde přitom o takzvaný plod nevyvinutý: zelenkavé tykve jsou vlastně zduřelé semeníky samičího květu. 

Na jedné straně stále ještě spojené s květem, nejenom skvěle chutnají, ale taky dobře vypadají na talíři,“ říká Ital Sergio, „skvěle se hodí třeba jako příloha k rybě.“ 
V případě, že se chystáte plnit a smažit právě takové kvítky, nezapomeňte mladou cuketku podélně naříznout – v horkém oleji si pobyde opravdu jen krátce a právě díky rozpůlení se prosmaží rychle a přitom důkladně.
 

Sergio Ferrarini

Sergio Ferrarini

Kdyby si doma Sergio neprosadil svou, nebyl by z něj kuchař, ale studoval by školu s technickým zaměřením – jak si přáli jeho rodiče. Navzdory otcovým plánům se nakonec Sergio přihlásil na školu vzdálenou
100 km od jeho rodiště a zpočátku musel dojíždět brzy ráno vlakem.
Sám říká, že v životě pro něj byla nejdůležitější vášeň pro jeho profesi, zvědavost a otevřenost novým věcem a zkušenostem a trpělivost zkoušet stejné jídlo znovu a znovu a dovést ho k dokonalosti. 
Prozradil, že kromě italské kuchyně má rád kuchyni středomořskou, kde se používají sezónní přírodní suroviny jako panenský olivový olej, zelenina a vybraná masa a ryby, které jsou v italských restauracích hojně používány. Jeho kulinářská vášeň dovolila, aby navštívil mnoho různých zemí a po té italské má nejraději kuchyni japonskou a španělskou.