Lokomotivu vyměnil za restauraci

Mohl se živit na železnici, kde by ho třeba čekala zajímavá kariéra. Možná jako železniční energetik nebo jako strojvedoucí by byl Jan Barták (41 let) úspěšný. Jenže při studiu na průmyslovce v České Třebové mu bylo jasné, že tudy jeho životní kroky nepovedou. A tak už během studií chodil na brigády do restaurací v Žamberku ve východních Čechách, kde bydlel. Restaurační ruch se mu líbil a na place v pozici číšníka ho práce bavila. Když odmaturoval, železnici z hlavy vypustil úplně. Vlak mu zůstal maximálně jako dopravní prostředek do Prahy. Tři roky ještě v Žamberku číšničil postupně ve třech restauracích a pak si řekl, že je čas na změnu. Bylo mu jedenadvacet let a využil železnici k tomu, aby se přesunul hledat štěstí do Prahy.

Jan Barták Catering

Kam jsem se v Praze dostal?
Dva a půl roku jsem byl na place ve francouzské restauraci ve Vodičkově ulici. Pak se otevírala pobočka Colosea na pražském Andělu a já tam zakotvil jako číšník. Psal se rok 2002. Strávil jste tu čtyři roky a tuhle práci si zamiloval. Já se navíc zamiloval do kolegyně servírky. Začali jsme spolu chodit, teď jsme manželé a máme spolu šestiletou dceru.

 

Manželka je v Coloseu stále?
Kdepak, po mateřské se vrhla do bankovního sektoru.

 

Kdy jste poprvé „přičuchnul“ ke cateringu?
Už za své štace na Andělu jsem občas chodil na brigády do cateringu. A začal jsem poznávat i jiný druh gastromomických služeb. Z Anděla jsem pak zamířil do paláce Koruna na Václavském náměstí, kde jsem nastoupil na pozici zástupce manažera. A když se objevilo volné místo event manažera v cateringu Colosea, dostal jsem nabídku.

 

Jak dlouho jste se rozhodoval?
V podstatě jsem kývl okamžitě. Cateringové služby je zajímavá činnost a já s ní z brigád měl zkušenosti. Navíc jsem věděl, jak to chodí i na place, takže souhlas byl dílem okamžiku. V podstatě jsem od šéfa dostával podklady k akcím a to jsem pak realizoval.

 

Catering Coloseum - Liberecký titul

Pak už přišlo šéfování cateringu?
Kdepak, ještě jsem tři roky strávil v hokejové aréně v Pardubicích, kde jsem měl na starosti celý gastro úsek. Bylo to zajištění klasického denního provozu restaurace až po cateringové služby. Když před čtyřmi lety odešel šéf pražské divize cateringu nastoupil jsem na jeho na jeho post. Stal jsem se šéfem celé divize.


O další změně neuvažujete?
Zatím rozhodně ne, jsem spokojený.


Ale žijete pořád ve stresu…
Jasně že je to občas stres. Ale my v cateringu sázíme na přátelskou atmosféru, se spoustou klientů se už známe, získali jsme jejich důvěru, vracejí se k nám. Vzájemná spolupráce je daleko příjemnější. Samozřejmě nejlepší reklama je spokojený zákazník, na to dbáme, snažíme se naše služby poskytovat srdcem. Mnohé akce zajišťujeme na Slovensku, v poslední době pak akce Oktagon MMA – což jsou na oblibě stoupající bojové sporty, které se v osmihranné kleci odehrávají ve velkých hokejových arénách. A my tam zajišťujeme catering.


Co vás na práci v cateringu nejvíce baví?
Na téhle práci mě nejvíce baví variabilnost. Není to klasický restaurační stereotyp od tolika do tolika hodin. Zažil jsem si ho několik let a vím, jak je to hezká, ale zároveň náročná práce. Je to práce se zákazníkem, který nemá mnohdy dobrou náladu a číšník je první na řadě, kdo je pro tohoto člověka hromosvodem. Navíc je číšník ten, který na rozdíl od hosta, by neměl dát najevo, že mu není dobře, že má doma problémy, že je prostě naštvaný. Číšničina je hodně fyzicky náročná práce, ale stejně tak je těžká po psychické stránce. Práce v cateringu je hodně variabilní, různorodá, cestujeme, stále něco řešíme. V podstatě to pořádně provětrává náš mozek.
 

Catering Coloseum

Budíte se občas v noci, že jste na něco zapomenul?
To víte, že se budím. Ty myšlenky si ale nezapisuji, takže je někdy ráno nemohu v mozku „dohledat“.


Ve kterém okamžiku života jednoho rautu jste nejvíce nervózní?
V době domluveného příjezd na akci, mám obavy, zda se všichni dostaví včas. Časový rozvrh je sice dán, každý ho ví, ale znáte to. D1 je občas nevyzpytatelné. A z Prahy do Ostravy to je po silnici lán cesty. Prostě cestování je stres.


A když máte prostřeno a v dálce vidíte první hosty, máte tam také takovou tu obavu, zda se bude občerstvení líbit?
Nemyslím si, že bych měl pochyby, protože kvalitu našich jídel i servisu znám. Ale to víte, že po očku sleduju a těší mě, když vidím, jak se lidé občerstvují a u toho se usmívají. To je známka, že to určitě není špatné. Když by vám to nechutnalo, úsměv střídá kyselý škleb.

Jan Barták

Často jste po nocích mimo domov, pozná vás dcera?
Jo, poznává, jak to jen jde, tak jí večer čtu pohádky.

Kde a jak odpočíváte?
Nějakého zásadního koníčka, který by mi ukrajoval volný čas, nemám. Tedy pokud v to nepočítám rodinu. Procházky, s manželkou vyjížďka na kole, bazén.

Bydlíte v Řevnicích u Prahy. Kam vyrážíte na výlety?
Hned za barákem mám les, to je ideální výlet.

Když máte dovolenou, musí rodina s vámi povinně do restaurací, abyste zjistil, jak to chodí jinde?
Kdepak. Takhle „ulítlý“ nejsme, Je ale pravda, že když se jdeme najíst, tak po očku koukám, zda by něco nešlo převést k ním do Colosea.  Sleduji třeba, jak se chová personál a sám pro sebe si z toho udělám závěr, že tohle je milé chování a tohle by u nás neprošlo. Ale rozhodně se jim do toho nepletu a nedělám „machra“, že jsem od fochu.

Jaké jídlo máte oblíbené?
Mám rád české klasické věci a v našich restauracích nedám dopustit na těstoviny. Doma vařím většinou já a zaboduji s plněnými paprikami a hodně připravuji hodně krémové polévky pro svoji dceru.


Máte v rodině ještě někoho, kdo pracuje v gastronomii?
Mám dvě sestry, obě jsem přivedl do Prahy a obě pracovaly v restauraci. Sestra, moje dvojče, přijela za mnou do Prahy, dva roky jsme spolu bydleli, dělala také v Coloseu. Mladší sestra pak také v Coloseu pracovala. A aby se to nepletlo, tak manželka má dvě sestry a ty také určitý čas pracovaly v Coloseu. Dnes už ale všechny ženy změnily obor. Zůstal jsem jen já. Sám voják v poli. Ale tahle bitva mě baví.

Jan Barták

Jan Barták
Catering Manager
Věk: 41 let
Pro Coloseum pracuje od roku 2002
Žije v Řevnicích u Prahy
S manželkou má šestiletou dceru