Ester Šlechtová

Z restaurace do tenisek

Naši mladou a sympatickou manažerku provází gastronomie už od útlého dětství, a to hlavně díky rodičům. Není divu, že se jí věnuje i nadále po vystudování VŠ hotelové, a jak sama říká, její profese jí stále baví. Ani svůj manažerský post nebere jako výzvu, ale jako něco přirozeného. Vést lidi se jí vždycky líbilo.
Nedílnou součástí jejího života je sport a nečekali byste, že tato drobná dáma kromě lyží, snowboardingu, cyklistiky, plavání a tenisu, jezdí i na motorce. Jak ale s úsměvem prozrazuje, její největší vášní se v posledních třech letech stal bezpochyby běh - maratony, půl maratony i horské traily.

ester s týmem

Po půl roce měnila opět místo – její kroky směřovaly do nově otevírané pobočky Pizza Coloseum na Chodově. „Měla jsem na starosti nový provoz a byl to frkot,“ vzpomíná Ester. A v březnu 2016 se vrátila tam, kde začínala – na Anděl. „Vedu restauraci, což je široké spektrum povinností. A v rámci udržování týmu také běhám na place. Je to součást mé práce, mého povolání.“ Běhá po restauraci, a když přijde domů, nazuje si běžecké boty a jde zase běhat. Už od mládí bylo skoro jasné, že zakotví v gastronomii.

„Gastro je můj život", říká vždy usměvavá Ester

 

A i když si musí kvůli lásce k běhání dávat pozor na stravu, pizzu s parmskou šunkou miluje nad vše. Ester Šlechtová (32 let) je už třetím rokem vedoucí provozu v Pizze Coloseum na pražském Andělu. Jakoby se kruh uzavřel. Před pěti lety přišla na Anděl na manažerský zácvik, a  po dvou měsících zamířila do Colosea Na Poříčí jako provozní. „Kdyby více fungovaly mezilidské vztahy, bylo by to všechno daleko snazší. Ale mnohdy ty vztahy právě nefungují. A to může být nejen mezi hosty restaurace, ale třeba i mezi personálem. Každý jsme prostě nějaký,“ přemítá nad odpovědí na otázku, co ji v zaměstnání nejvíc  rozčiluje.
Ester Šlechtová ráda v restauraci komunikuje s lidmi. „Je to paradoxní. Občas se stane, že mě někdo doslova nadzvedne ze židle a mám chuť vzít klíče a pověsit je takzvaně na hřebík. Naštěstí těchto okamžiků je minimum oproti těm dnům, kdy mne práce naplňuje, baví a dodává energii. Gastro je můj život a ve vedení týmu jsem se našla.“ Ester vystudovala v pražské Troji střední hotelovou školu, poté i vysokou hotelovou školu. „Před mnoha lety tatínek dělal číšníka a je jasné, že jsem se kolem něho v tomto prostředí motala a že jsem tím nasákla.

ester bezi 2

„Musím říci, že vlastně nikdy, ani na okamžik, nebyla chvíle, kdy bych vážně uvažovala, že s tím seknu"

Když se rozhodovalo, jak naložím se svým životem a jakou se vydám cestou, byl pro mne tatínek vzorem. A když připočtu, že maminka vedla v Jizerských horách penzion, nebylo o čem přemýšlet, o čem pochybovat. Přišlo to tak nějak normálně,“ říká o svém startu do života v gastronomii. „Musím říci, že vlastně nikdy, ani na okamžik, nebyla chvíle, kdy bych vážně uvažovala, že s tím seknu. Že bych si třeba na studiích řekla, že jsem zvolila špatně. Nebo že bych jen zapochybovala.“ Už při studiu na vysoké škole Ester brigádničila jako servírka v restauraci v Palladiu, pak chvíli působila ve vyšší pozici v jiné restauraci s kavárnou. To vše stále při studiu. Po škole zakotvila v italské restauraci v pražské Štěpánské ulici, kde se stala provozní. A pak přišla nabídka z Colosea. Její cestu v síti těchto restaurací znáte z předchozích řádků. Ester se v Coloseu moc nezastaví, ale na první pohled působí, že má na ni gastro stres pozitivní vliv.

Usměvavá, milá, sympatická. Když přijde domů, zase se moc nezastaví. Je to podobné jako v restauraci. Jde si zaběhat. Měsíčně uběhne tak dvě stovky kilometrů. „Když jsem bydlela na Žižkově, běhala jsem v parku Parukářka, kolem Vítkova. Teď bydlíme s přítelem v Horních Měcholupech, tak běhám tam, kolem hostivařské nádrže a moc ráda běhám v průhonickém parku a okolí,“ popisuje svoji zálibu číslo jedna a dodává: „Běhám většinou sama. Sport obecně je můj život. Vyzkouším jakýkoliv sport a jako doplněk k běhání také jezdím s přítelem, ale i sama na kole, v zimě jsou favoritem sjezdové lyže a samozřejmě nemohou chybět běžky. Přiznám se, že kniha, kino a divadlo mi moc neříkají.“ Běhá čtyři roky, závodí na půlmaratónských tratích a v seriálu závodů Běhej lesy. V roce 2016 si troufla na maraton. 42 kilometrů uběhla na Pražském maratonu za 3 hodiny a 50 minut. „Určitě si dám další maratony, ale láká mne nějaký v zahraničí. Třeba ten v New Yorku.

Ester_maraton

Provozní z Anděla má ráda maso a sladké. „A pizzu s parmskou šunkou. To ale mnohdy s běháním nejde dohromady. Stravuji se hodně nutričním nápojem v prášku – Mana – je to vlastně náhrada běžného stravování, vyvážená strava.“ Na otázku, zda by nechtěla jednou mít vlastní restauraci, odpoví jako mnoho dalších. „Neříkám, že ne, možná jednou. Zatím ale žiju tím, kde jsem, na jaké pozici a vyhovuje mi to.“
A kdyby Ester Šlechtová měla pozvat své kamarády do restaurace Pizza Coloseum, patrně by jim doporučila chobotnici. „Tu máme vážně výbornou,“ dodává sympatická černovláska s rychlýma nohama.